bu
[bu]
citoslovce
bububu
[bububu]
citoslovce
bu bu bu
[bububu]
citoslovce
1.
zvuk, který se používá ke strašení, k vystrašení někoho, často žertovnému:
Bu, bu, bu, bojte se, děti, rohatých čertů!
Bububu… Jsem hrozně zlá čertice a seberu vás do pekla.
ve funkci podstatného jména
Čert mohl postrašit malým bububu jenom, když mu to Mikuláš dovolil.
Dcera na mě ráda dělá bubu.
2.
postrašení, vystrašení, zastrašování, varování:
ve funkci podstatného jména
Z jeho bububu si nikdo nic nedělal.
Den po tom velkém bububu jí šéf dal výpověď.
To její bububu na mě moc nezapůsobilo.
◊ dělat / udělat bububu (na někoho)
hrozit, pohrozit, vyhrožovat (někomu):
Nastal čas maturit, ve škole na studenta tlačí kantoři, doma dělají bububu rodiče.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bu]
citoslovce
bububu
[bububu]
citoslovce
bu bu bu
[bububu]
citoslovce
1.
zvuk, který se používá ke strašení, k vystrašení někoho, často žertovnému:
Bu, bu, bu, bojte se, děti, rohatých čertů!
Bububu… Jsem hrozně zlá čertice a seberu vás do pekla.
ve funkci podstatného jména
Čert mohl postrašit malým bububu jenom, když mu to Mikuláš dovolil.
Dcera na mě ráda dělá bubu.
2.
postrašení, vystrašení, zastrašování, varování:
ve funkci podstatného jména
Z jeho bububu si nikdo nic nedělal.
Den po tom velkém bububu jí šéf dal výpověď.
To její bububu na mě moc nezapůsobilo.
◊ dělat / udělat bububu (na někoho)
hrozit, pohrozit, vyhrožovat (někomu):
Nastal čas maturit, ve škole na studenta tlačí kantoři, doma dělají bububu rodiče.
Poznámka V úzu se vedle základní podoby citoslovce bu často objevují též varianty opakující tento výraz a zesilující tak komunikační účinek: bububu, bu bu bu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)